Morče domácí
Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti biolog Conrad Bessner. Není úplně jisté, kdy byla morčata dovezena do Evropy, ale jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii.
V dnešní době existuje mnoho různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou i strukturou srsti.
Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice je proto možné chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se většinou nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát, a to i když spolu žijí od narození.
Vhodné je krmit morče pravidelně každý den ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát denně. Potravou je zelenina, ovoce, čerstvá tráva, seno, pitná voda, různé směsi zrní. Morčeti neustále dorůstají zuby. Proto je důletižé mu dávat suchý chleba nebo větvičku ovocného stromu na ohlodávání. Nejpotřebnějším vitamínem pro morče je vitamín C. Neumí si jej vyrobit samo a proto jej musí získávat z potravy.